Přihlášení

Interní část je pro studenty a absolventy výcviku. Nemáte-li heslo, napište si o něj na: info@gestalt-praha.cz.

Odběr NewsLetteru

webarchiv_certifikat_c

Naše stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

Gestalt-praha.cz O Gestalt přístupu Co je Gestalt terapie

Co je Gestalt terapie

      Gestalt terapie je humanistický směr v psychoterapii a organizačním poradenství, který má své kořeny v psychoanalýze, gestalt psychologii a fenomenologii. Inspiruje se také existencialismem, holismem a východními duchovními naukami, v prvé řadě zen-buddhismem.

 

Vznik a vývoj

vyvojGestalt terapie je psychoterapeutický směr, který se konstituoval ve 40.letech 20. století. Za jejího zakladatele a prvního "mistra" je považován Fritz Perls, původně lékař a psychoanalytik; osud jej vedl z Německa přes Jižní Afriku až do USA, kde získal zázemí pro svoji revizi psychoanalýzy a tvorbu nového a originálního psychoterapeutického systému.

Zdroje pro tuto revizi / změnu byly rozmanité: Gestalt psychologie, existenciální filozofie, fenomenologie, vznikající bioenergetika, holismus či zen-buddhismus. Perls měl také štěstí na spolupracovníky - významný podíl na Gestalt terapii měla jeho žena, Laura Perls, a pak i spoluautoři první monografie o Gestalt terapii, Ralph Hefferline a Paul Goodman. Monografie, která poprvé vyšla v roce 1951 pod názvem "Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality", zpřístupňuje základní principy i techniky Gestalt terapie, a dodnes se považuje za její "bibli".

Perls a následovníci

Fritz Perls se pak v souladu se svým pojetím terapie soustředil na praxi, vedl workshopy, méně psal a raději (často provokativně) ukazoval, co Gestalt terapie obnáší. Tak se stalo, že po jeho smrti v roce 1970 nezůstal žádný přímý nástupce a Gestalt terapii paralelně rozvíjeli různí jeho studenti a kolegové. Mnozí z nich formulovali mnohé dílčí doplňky a korekce.

Syntéza tradiční Gestalt terapie a její 2. generace, již reprezentují například Irving a Miriam Polsterovi, Gary Yontef, James Simkin či Joseph Zinker, probíhá vlastně až dodnes. Současný vývoj charakterizuje jednak návrat ke kořenům a jednak důraz na nový, odborný až vědecký image (který by nahradil dosud tradovaný image, že Gestalt terapii praktikují terapeutičtí rebelové a anarchisté). Zásluhu o tento vývoj mají mimo jiné členové tzv. clevelandské školy - zejména Gordon Wheeler, autor monografie "Gestalt Resconsidered" a také terapeuté z Evropy, kde si Gestalt terapie nacházela svoji cestu od 70. let.

Principy

Gestalt terapie je ve své podstatě otevřený systém - jeho prvním principem je totiž "teď a tady". Je to vlastně jediné "dogma", které Gestalt terapie má. Její další principy, jakkoli jasné a vyhraněné, se jinak podřizují realitě, v níž se terapeut a jeho klient právě (čili znovu "teď a tady") nacházejí.

Teď a tady

Gestalt terapie se neslučuje s kauzálním přístupem (nehledá příčiny), ani s přístupem finálním (nehledá účel). Minulost a budoucnost si uvědomujeme - někdy dost koncentrovaně - v přítomném okamžiku. Tím není řečeno, že se nemůžeme dívat zpět či dopředu - často je to dokonce nutné, ale i o tom se rozhodujeme zase jen z pozice "teď a tady".

Uvědomění

Co si neuvědomuji, není moje a nemohu s tím zacházet. Naopak to, co si uvědomím, mi nabízí možnost být bohatší, celistvější, zdravější… Každý má široký repertoár způsobů, jak se vyhnout uvědomění; rozpoznat tyto způsoby - totiž uvědomit si je - bývá často první krok ke změně.

Zkušenost

Co si zažiji, mohu pochopit a integrovat. Osobní zkušenost je předpoklad i prostředek osobní změny. Zvlášť důležitá je zkušenost senzorická (ve smyslu úsloví "loose your mind and come back to your senses"); nicméně pro zakotvení změny je důležitá i zkušenost kognitivní.

Kontakt

Každý člověk si vytváří a obnovuje vědomí, že "já" není "ty", ačkoli koexistují. Být v kontaktu se sebou (s některou svojí částí, již si právě uvědomuji) nebo s okolím (s lidmi, rodinou, kulturou, jež si právě uvědomuji) znamená být v napětí mezi tím, co je staré, známé a rigidní a tím, co je nové, neznámé a zdravé.

Fenomenologie

Svět je takový, jaký se nám jeví, neboť je to člověk/subjekt, kdo jej vnímá a zároveň spoluvytváří. Proto je možné, či dokonce užitečné, věřit svým smyslům, věřit tomu, co cítím a co si myslím, neboť to je nejen můj dojem, ale i součást reality. Vyměňují-li si klienti a terapeuté své "dojmy", své pocity a myšlenky, jsou v realitě a mají reálný vztah.

Pole

Jak klienti, tak terapeuti existují v určité, velmi konkrétní síti vztahů. Pro terapii má největší význam jejich vzájemné pole, jejich vzájemný vztah, v němž se dříve či později reprodukují zážitky, vzorce, postoje z jejich života; jinak řečeno, toto pole se organizuje ve shodě s potřebami klienta. Změna v poli terapeut - klient pak zpětně navozuje aspoň možnost změny v poli klienta.

Holismus

Jsme částmi celku a sami jsme celek, který má své části - jsou jimi tělo, emoce a mysl. Soulad těchto částí je smyslem osobního růstu i terapie.

Dialog

Terapeut a jeho klient jsou partneři. Jediný významný rozdíl mezi nimi je v tom, jak si uvědomují vnitřní a vnější svět: terapeuté jsou v tomto smyslu "pokročilejší", a proto i kompetentní k tomu, aby poskytli doprovod druhému. Klienti si do terapie přicházejí pro podporu - a opouštějí ji tehdy, když nalezli zdroje své sebe-podpory.

Zodpovědnost

Terapeut má funkci toho, kdo nabízí uvědomění, sebepoznání a změnu a je na klientovi, zda tuto nabídku přijme či odmítne - je to jeho osobní zodpovědnost, a tu z něho terapeut nesejme. Brát si zodpovědnost za sebe, byť "jen" v terapii, je postoj, který Gestalt terapie preferuje. Nejde o morální hledisko (co by kdo měl či neměl), nýbrž o schopnost reagovat na výzvy, které přináší realita.

Kreativita

Kdo přijme princip "teď a tady" za svůj, připouští, že život je vlastně neustálá improvizace. Terapeut se nemůže plně spolehnout na osvědčené postupy a a jiná schémata, nýbrž jen na svoje uvědomění, a to znovu a znovu nabízí klientovi. Tak spolu-vytváří prostor pro uzdravení a změnu.

Růst

Zaměří-li se terapeut na patologii, posiluje ji. Proto Gestalt terapie programově odmítá patologické paradigma a jako alternativu nabízí růst: ať už osobní (uvědomuji si své kvality a zdroje, stává se ze mne dospělejší a zdravější osobnost) či duchovní (uvědomuji si své vztahy, svůj potenciál a svoje poslání).

Techniky

Gestalt terapie není sbírka technik (které působí efektně či efektivně), je to spíš způsob vnímání, uvažování, ne-li dokonce způsob existence. Lze říci, že alfou a omegou je zde uvědomění - cíl i prostředek terapeutické práce.

Jako zážitková terapie Gestalt nezdůrazňuje standardní postupy, spíš sází na osobní kompetenci a zaujetí, jakož i tvořivost terapeuta. Nicméně je paradox (jeden z mnoha, jimiž Gestalt terapie oplývá), že právě Gestalt terapie proslula svými technikami, mezi nejznámější patří:

    • horká židle (klient prožívá intenzivně své "teď a tady" - zpravidla ve skupině, tedy druhým lidem na očích, s tím, že terapeut ho důsledně podporuje v uvědomění),
    • prázdná židle (terapeut umístí na židli naproti klientovi něco či někoho z jeho života, konfrontuje ho a vede k nové zkušenosti),
    • identifikace (terapeut nabídne klientovi, aby se ztotožnil s určitou částí reálné situace nebo snu, nechá ho za ni mluvit či jednat, než se objeví osobní obsah, který může klient integrovat a dále zužitkovat).

Gestalt terapie je bohatá na experimenty a jiné kreativní techniky (práce s tělem, hlasem, psaním, kreslením…). Experimentální je ovšem z principu, pokaždé totiž nabízí novou zkušenost, nové poznání a zárodek osobní změny. Je ale pouze na klientovi samotném, zda a jak tuto šanci využije.